
Proč někdy dokončuju právě ty projekty, které jsem si dovolila nedokončit:
Krásný den,
před dvěma lety jsem se rozhodla uplést svetr mému muži, aby tak mohl chodit po světě a bylo mu teplíčko, heboučko a bylo na něho radost pohledět.
“Jaký bys chtěl svetr?”, ptám se já. “Nějaký veselý” odpovídá on, “S mráčkama a nebíčkem.”
Paráda, objednávám klubka a když přijdou, přicházejí zároveň i další informace, nejdřív slunce, pak ovečky, stromečky a nakonec kostelík. Takže postupně k nám domů přicházeli další a další klubka a projekt bobtnal a bobtnal a ve mě se praly dva postoje:
A. Jednoduchý svetr je lepší, než žádný.
B. Když ten složitý náhodou dokončím, bude to parádnický… Ale co když to nedokončím?
Teď malá odbočka: Moje oblíbená finta při nákupu příze je přepočet na kouření – úvaha zahrnuje několik kroků a na jejím konci máte plný košík přadýnek a dobrý pocit k tomu.
- Kdybych kouřila, musela bych si kupovat cigarety.
- Cigarety stojí peníze, klubka stojí peníze.
- Kdybych kouřila, neočekávala bych, že si vykouřím svetr, kouřila bych kvůli kouření samotnému.
- Nemusím tedy očekávat, že svetr, který upletu bude skvělý a hotový, stačí, když budu plíst kvůli pletení samotnému.
Takže jsem se rozhodla plíst (nikoliv nutně uplíst) Vojtovi ten nejujetější svetr, co si jen budu schopná vymyslet. Když na minulým svetru s krajinkou byly 3 ovečky, teď jich bude 7 a budou mít strukturovaný kožíšky a na zádech budou kachničky a vůbec.
A co se stalo potom bylo dost zajímavý. Na konci minulé zimy putoval projekt do krabice a na podzim jsem ho znovu objevila. Moje hlava v tu chvíli řekla: “To můžu plíst, to byla supr zábava” namísto obvyklého “Jaká hrůza, mělo to být dávno hotovo! Nechci to vidět.”
Teď se mi to propojuje s jednou další věcí a tou je, jak vnější motivace (v podobě svetru a fotky na instagramu) úplně blokuje vnitřní motivaci. Když například necháte na dětském dni skákat děti v pytli, bude je to asi bavit. Když jim za to nakonec dáte bonbon, ani je nenapadne, aby si skákání užily.
Proto vás chci podpořit, pouštějte se do života s radostí, potrhlostí a laskavostí k sobě.
Eva
PS: trochu se s ním přeci jen chci pochlubit a chcete-li mi dát bonbon, bránit se nebudu 🙂
PPS: Jak jsem klubíčka objednávala na několikrát, spousta vlny mi zbyla a teď je to teprv improvizace…



